1938 | Dana Puchnarová se narodila 22. ledna v Praze – matce Anně, úřednici a cizojazyčné korespondentce, a otci Františku Puchnarovi, důstojníkovi československé armády. Rodina žila ve vojenském bytě v Dejvicích; otec pocházel ze selského rodu v moravském Kdousově u Moravských Budějovic; byl o dvacet let starší než matka, zajímala ho filozofie a historie. Matka Anna Puchnarová (rozená Koblisková) ovládala pět světových jazyků a měla z nich státní zkoušky, ráda kreslila, měla kromě toho také talent hudební, dobře hrála na klavír a v rodině se muzicírovalo.
| „Maminka byla určitou dobu ctitelkou východní filozofie. Přeložila sama Bhagavadgítu z angličtiny a krasopisně ji napsala do tlustého sešitu, darovala mi ji, když jsem slavila 15. narozeniny.“

1941 – 1942 | Kreslířské začátky D. P.: „Asi od tří let jsem živelně kreslívala největší část dne.“
| Jako dítě zpívá v dětském souboru Hlahol, účinkuje i na koncertech.

1945 | Společně s rodinou ve vojenském bytě v Praze-Dejvicích prožije dramatické události Pražského povstání a na „kulatém náměstí velké vítání osvobozující armády, tam obrovské spousty jásajícího lidu a děti lezly po ruských tancích a já dostala poprvé v životě čokoládu.“
| V tomto roce vstoupí rodiče sedmileté Dany Puchnarové do KSČ.

1948 | Na rozvodovém řízení rodičů D. P. potvrzuje, že chce bydlet u maminky. Žije potom na Smíchově, hodně chudě ve společném bytě s maminkou a babičkou.
| Jako desetileté je jí udělena 1. cena v celostátní dětské soutěži Alšova země: „když jsem namalovala (samozřejmě zpaměti) celou pláň na Letné i s nějakou slavností…“
| V dětském věku čte „Nejstarší dějiny Přední Asie, Indie a Kréty v sepsání akademika Bedřicha Hrozného, ještě Krásy nerostů, což byly knížky, které jsem si v roce 1948 dala koupit od tatínka k vánocům, když mi bylo deset let.“

1953 | Ještě před ukončením základního školního vzdělání se rozhoduje pro střední výtvarnou školu. Otec zařídí výtvarnou přípravu u akademického malíře Jaroslava Kováře na Smíchově. „Naučil mne skvěle tužkokresbu, šrafování, kreslila jsem tam jednoduché věci, zátiší a pak i hlavu, a vše dost malé. Broušené sklenice s vodou, kostkou cukru a lžičkou jsem kreslila jako Švabinský. Zkoušky na výtvarnou školu v den Stalinovy smrti jsem dělala v r. 1953 ještě na Křižovnické škole vedle dnešní VŠUP.“

1953 –1957 | Studium na Střední odborné škole výtvarné (SOŠV) v Praze, (pozn.: od roku 1989 Výtvarná škola Václava Hollara).
| Ve čtvrtém ročníku vykoná talentové zkoušky na pražskou Akademii výtvarných umění, ale kvůli machinacím s kvótami žáků musí čekat celý rok. „Díky tomu jsem navštěvovala slavnou přípravku výborného starého učitele prof. Vodrážky na Smíchově jako pokračování výtvarné školy. Sedávali jsme v podkrovní učebně s V. Sokolem, Z. Sionem, A. Tomalíkem, A. Hajnem, Z. Rybkou, K. Kroupou.“

1958 | V roce 1958 začíná studia na Akademii výtvarných umění v Praze, kreslí a maluje v budově u Stromovky a v létě v malé jihomoravské vesnici Kdousov, která byla rodištěm otce Františka Puchnara; zde D. P. obvykle tráví své prázdniny.

1959 | Studuje kubismus, dělá rozbory obrazů podle zlatého řezu a studuje díla Bohumila Kubišty, také jeho teoretické práce a vizi o duchovní podstatě moderní tvorby, to vše spolu s malířským dílem působí na malířku jako výraz silné osobnosti vizionářské. Obrazy Bohumila Kubišty ovlivní (byť jen na krátko) rané dílo Dany Puchnarové. Další inspiraci nachází v raných obrazech Pieta Mondriana a potom následuje „krátké období modifikace futurismu.“ Za svůj největší umělecký vzor a svého učitele považuje D. P. od studijních let po celý svůj život Františka Kupku.

1960 | Začátek expresivního období, tvorby monotypů – což byla typická a oblíbená technika celé generace umělců vytvářejících tehdy českou a slovenskou variantu informelu. Maluje obraz U stolu a vytváří „imaginární“ portréty (Z. Sion aj.). V roce 1960 píše své první sbírky poezie (Příběhy a Kameny) a začíná si pravidelně zapisovat sny, které později shrne do sbírky Seník.
| Na mladou malířku má velký vliv četba, zvláště tehdy málo dostupné literatury filozofické a náboženské. Jsou to Pascalovy Myšlenky, Vyznání sv. Augustina, knihy Ladislava Klímy, Alberta Camuse a několika dalších autorů. Z té doby je ojedinělé setkání s Mikulášem Medkem, oba se shodují na tom, že nejinspirativnější četbou je Umění a scholastika Jacquese Maritaina.

1961 | Ve druhém ročníku AVU přestupuje do ateliéru malby prof. Karla Součka. Maluje sérii portrétů a velkých sedících aktů, redukuje barevnost na hnědošedou a modrou.
| „Spřátelila jsem se mimo školu s okruhem tzv. strukturální malby, navštěvovala jsem ateliery Janoškových, Valenty, Málka, Veselého, vyměňovali jsme si knihy. Ovlivnily mě debaty s Z. Beranem a J. Načeradským, kteří byli neobyčejně informováni ve věcech starého i nového umění.“
| Navštěvuje ateliérové Konfrontace (I. v ateliéru Jiřího Valenty v Libni, II. v ateliéru Aleše Veselého).

1962 | V květnu 1962 uspořádá svoji první samostatnou výstavu ve svém pražském ateliéru ve Všehrdově ulici č. 4.
| Vytváří první bílé monotypy („Málek a Janošek je označili jako „lepší než Boudník“, jiné a nové“) a malé grafiky, jimiž začíná cyklus Geometria Spiritualis.
| Začíná jezdit do Staré Říše k Florianům a seznamuje se s malířem Otto Stritzkem a jeho dcerou Julianou.

1963 | Začíná pracovat v grafickém ateliéru (kde pracovala pod vedením Ladislava Čepeláka) a kam přestoupila na vlastní žádost z ateliéru malby prof. Karla Součka.
| „Během mého studia na AVU jsem viděla – z prací mých starších spolužáků „somráků“ – dnes slavné přehlídky malířského a sochařského strukturalismu: Konfrontace I. a II. a také výstavu D (Daemona), na nichž jsem si opakovaně uvědomovala nové možnosti výrazů ve hmotě pro duchovní vývoj. Manifestací tzv. českého strukturálního umění byla výstava Medkových obrazů a Koblasových soch v roce 1963 na zámku v Teplicích.“
| Práce na cyklu kreseb, které jsou podkladem grafického cyklu Geometria Spiritualis. Vytváří jedno ze svých nejdůležitějších raných děl, Apokatastasis, reliéfní obraz s asambláží a triptych Vertikála, Světlo a Vzkříšení.
| Začíná pracovat na diplomní práci – obrazovém cyklu Poutníci a výtvarnému doprovodu k povídkám Franze Kafky (Malá pozorování) a románu Zámek.

1964 | Vytváří první konfigurace ke knize Františka Halase Potopa. Hlad. Během této práce osudový vnitřní zážitek a změna v osobním chápání umění.
| Ukončení studia na AVU v Praze diplomem. Ještě téhož roku sňatek s arch. Vojtěchem Štormem, přestěhování ze Smíchova do bytu na Ořechovce.

1965 | K výstavě v brněnském Klubu A. Trýba Lékařské fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně píše vlastní text, vystaví kompletní cyklus Geometria Spiritualis. Tentýž cyklus vystaví v pražském Klubu Mánes, výstavu zahájí PhDr. Jiří Němec, s nímž a jeho okruhem známých se D. P. přátelí.
| Ještě téhož roku vznikají první práce nového cyklu: Geometria Mechanica. „Mou práci výrazně ovlivnila přednáška básníka Hiršala a paní Grögerové o současných metodách poezie, o permutacích a variacích.“ Rozhodující podnět k práci na cyklu dostane během prohlídky strojírenského veletrhu v Brně, odnáší si kresby, které dělají počítače, jakési „umění počítačů“.
| „Od roku 1965 byly mé výzkumy vztahů čáry, křivky a plochy inspirovány kresbami počítačů, vystavených na vzorkových veletrzích v Brně – mé myšlení bylo náhle zcela ponořeno do jiné úrovně vnímání. Mé vědomí bylo uchváceno spirituální krásou a poetickým nábojem počítačových kreseb, zvláště záznamy goniometrických funkcí.“

1966 | V Essenu obdrží cenu Folkwang-Presse-Preis za cyklus grafik Geometria Spiritualis.
| Četbou knih Maxe Benseho (Estetika a Umělecká angažovanost) získává odpovědi na aktuální otázky doby a umělecké tvorby, která zbavena elitářského hermetismu a všeho úzce osobního se stává společenským a kulturním fenoménem doby.
| 3. června narození syna Františka.
| „V té době jsem již neměla nic společného s výchozím hnutím strukturální abstrakce, které jsem prožila na AVU. … Silný proud odporu ke katastrofickým vizím zaplavil jako očistná katarze celé mé vědomí i cítění a obrátil mé úsilí k čistému světu křivek, přímek, matematiky a variant na goniometrické funkce.“
| Existenční zajištění přinášejí práce pro architekturu (asambláž Světlo z pecí, 120 × 240 × 16 cm, pro svobodárnu Královédvorských železáren, vytvořená v předchozím roce, a v roce 1966 betonový reliéf, 7600 × 450 cm, pro fasádu mateřské školy Rukavičkářských závodů v Dobříši, na realizaci pracuje s Adélou Matasovou).

1968 | Práce na grafických cyklech a obrazech Křivky a Protiklady – Protivníci. V červenci jeden měsíc pracovního pobytu na jihu Francie. „Do rušného roku 1968 přicházím s kresbami a obrazy v barvách modré, červené a bílé, jako bych cítila nutnost stmelit národ, zachránit jej před hrozící katastrofou. Témata Stupnice naděje se opakují v kresbách, grafikách i obrazech, nastává období Dialogu a Problémů spolužití, křivky přebírají roli znaků, významů a situací ve vědomí českého národa.“
| V Západním Německu v Hamburku se účastní vydání tří svých grafických listů pro Griffelkunst Vereinigung a velkým uměleckým zážitkem je návštěva výstavy documenta IV v Kasselu.
| „To vše ovlivnilo mé směřování ke hledání řádu. Hledala jsem jej skrytě, kromě kompozic kreseb, obrazů, grafiky a objektů také ve filozofii.“
| Politické a společenské důsledky okupace ČSSR negativně zasáhnou do osudů mnohých občanů. Rodina D. P. není v tomto ohledu výjimkou, přestěhuje se do Českých Budějovic.
| „Mé pražské období končí vpádem sovětských vojsk, jejichž tanky nás odřízly od světa a postupně nastolily krutovládu. Odešla jsem vědomě do ústraní, abych pokračovala v hledání toho, co je hluboko nad tím. Cítila jsem toto drastické narušení života národa i duchovní atmosféry tak silně a trvale, že jsem volila raději dobrovolnou emigraci na venkov do jižních Čech. Zde jsem se plně soustředila na výzkum psychologického působení linie, křivek a přímek v ploše, na zkoumání účinků čistých barev, na jejich přechod do prostoru a obnovování prostorů vědomí, vztahů, skupinových komunikací.“

1969 | V únoru narození dcery Markéty.

1970 –1972 | Spolupráce s organizací Art Centrum, která pořádala zahraniční výstavy československé grafiky.

1972 | Začátek serigrafických tisků, variací a permutací cyklu Hry – Šachy s člověkem a nových cyklů: Ornamenty, Architektouny a Stolní grafiky.
| Téhož roku začátek pedagogické činnosti: D. P. vede tři výtvarné kurzy pro děti a mládež v Domě kultury v Českých Budějovicích formou tzv. komplexní estetické výchovy.
| V tomto roce také pro sebe objevila jógu, kterou od té doby cvičí pravidelně.
| V roce 1972 do osudů umělkyně výrazně zasáhla omezení a zákazy tzv. normalizace řízené stranickým aparátem KSČ. „Výstavní aktivity byly postupně omezovány, v zahraničí jsme vinou politiky SČVU ztratili kontakty na Západě, stranické orgány převzaly kontrolu nad všemi výstavami Art Centra. Následovalo období izolace, vystavovat jsme mohli jen po schválení komise Svazu.“

1973 –1974 | Práce na cyklu projektových kreseb na téma knihy Erica Berneho Jak si lidé hrají. Vznikají první obrazy a grafiky cyklů Utopeia, Sny o civilizaci a Oblaka.

1976 | V roce 1976 a ve dvou následujících letech je pozvána do Polska a na pozvání Krakovského svazu umělců se účastní mezinárodních malířských plenérů. Pracuje tam na Vizích zničené civilizace a projektu Utopeia. Díky plenérům v Polsku vznikly cykly konceptuálních kreseb, projekty, monotypy Situace člověka. V ateliéru pak vznikly velké lepty Situace andělů.
| Na popud filozofa Petra Rezka uspořádala bytovou výstavu Oblaka, nejprve u něho, potom i u jedné známé na Starém Městě, ale tento byt za tři dny uzavřela policie a majitelka byla vyšetřována a sankcionována.
| Toho roku bylo rozvedeno manželství D. P. s arch. V. Štormem; následovalo přestěhování i s dětmi do bytu na hlavním náměstí v Českých Budějovicích.
| V polovině roku 1976 zakládá (vlastní tajné) Studio socio-psycho-prostoru, v němž zkoumá „za jakých okolností v současném životě vzniká umělecké dílo, jakou atmosféru potřebuje, jaké reakce v psychice může vyvolat.“

1977 | Po odeslání Novoročenky PF 1977 (která byly zmenšenou reprodukcí fotografiky Moje vlast s pomníky / My country with monuments) přátelům a známým doma i v zahraničí se o tvorbu výtvarnice zajímá také StB, neboť několik výtisků novoročenky skončilo u této instituce jako doklad podezřelé tiskové aktivity: „Spíše byly zachyceny cenzurou, jak předpokládám, neboť za nějaký čas si mě předvolali opět k výslechu na českobudějovickou StB.“
| Při jedné cestě do Prahy k Věře Jirousové se D. P. stává signatářkou Charty 77; později je na krajské správě StB opět vyslýchána a je jí vyhrožováno, že její děti půjdou do dětského domova. „Tak jsem raději volila cestu dobrovolného léčení duševní choroby: dala jsem se dovést na psychiatrickou kliniku a tam si mne nechali celý měsíc. Maminka mi zatím z Prahy přijela hlídat děti.“

1978 | 16. 5. zahájil Jiří Valoch v českobudějovické galerii Malá scéna výstavu Halasiana, ale za týden po vernisáži byly všechny exponáty svěšeny a výstava zrušena.
| Po dalším zásahu StB byla umělkyně donucena ukončit lektorskou činnost ve výtvarných kurzech. Ani účast na výstavě Československá grafika v Galerii ZPAP v polském Krakově a na Mezinárodní výstavě a veletrhu keramiky a skla v španělské Valencii neunikla pozornosti policie, D. P. byla opět předvolána k výslechu na StB.
| Dílo D. P. je prezentováno v albech Tvorba 1977 a Československé grafiky 40 autorů ing. Ivo Janouškem.
| Účastní se bytových výstav, soukromých přednášek a dalších akcí pořádaných pražským a bratislavským undergroundem v umění.
| Účastní se také na sympózia Dřevo v Poněšicích. Po návratu začíná dělat dřevěné modely pomníků k cyklu Vize zničené civilizace (Pomník diktátora, Pomník ztrácení tváře, Pomník manipulace a další). „U všech těch věcí byl nejdůležitější vnitřní prostor a jeho komplikovaný, hrůzně působící povrch: drsné a složitě modelované formy, který jsem se učila specielně na lebkách mamutů.“
| Zakládá soukromý Talent-ateliér.

1979 | Dokončuje cyklus Vize zničené civilizace a cyklus Pomníky člověka.
| „V těch letech bylo v avantgardních uměleckých hnutích jedním z cílů vytvářet prostředí-environment. V 70. letech jsem vymýšlela projekty dobrého prostředí budoucnosti, kresby objektů pro člověka v krajině, která je jeho domovem.“
| Pokračuje cyklus Sny o civilizaci. Pracuje na zakázce TJ Petřiny: obřích šachových figur pro areál Orlík.
| Od roku 1979 úzká spolupráce se Spolkem českých bibliofilů v Olomouci, výsledkem jsou i zakázky tisků jednotlivých listů nebo celého nákladu grafiky.

1980 Přivydělává si grafickými pracemi (grafické návrhy knižních obálek, ilustrace) pro nakladatelství Růže a Vyšehrad. „Jihočeské nakladatelství Růže mi zadalo několik knižních úprav z edice životopisů dělnických bojovnic za práva lidu, nic lepšího pro mne neměli. Cítila jsem v tom vliv StB a SČVU, zřejmě mne tím zkoušeli a možná to byl trest za tu halasovskou výstavu. Ale měla jsem zásadu, kterou nás učil starý dobrý profesor Vodrážka: že každá práce je dobrá, když se dobře udělá. A peníze pro rodinu byly potřeba, i když honorář za jednu knížku byl mizerný – 1056 Kčs.“
| V červenci 1980 práce na máchovském albu, toto téma přináší nové podněty, „později se to rozvíjelo dále k mému vlastnímu cyklu litografií Máchův Máj, kde vyznívaly symboly Pomníků a Snů o civilizaci do prostoru věčné touhy po svobodě. Na slavnou pasáž nádherných Máchových metafor o oblacích jsem pak začala v kolážích a projektových kresbách cyklus Oblaka.“

1982 | Realizace tapisérie aradecor Otvírání studánek (605×200 cm) pro salonek restaurace Sparta v Kladně.
| V dubnu výstava Sny o civilizaci v Jindřichově Hradci. „Byla to do té doby moje největší výstava, ovšem mimo oficiální výstavní prostory SČVU.“

1983 | Realizace pro architekturu – Dub u Prachatic.

1984 | Výstavu Sny o civilizaci D. Puchnarové v Galerii d v Praze na Smíchově zahájil Bořivoj Lauda, tehdejší ředitel AJG v Hluboké nad Vltavou, „sice člen KSČ, ale přítel naší rodiny.“
| Výstava měla nečekaný ohlas a „reakce kritika P. Kováče v Rudém právu byla drtivá, urážející svou nevzdělaností, hrubá a nenávistná.“

1986 | Vytváří kresby a litografie jako doprovod Thákurových veršů Gítáňdžali.
| 1. 9. – 22. 9. se účastní plenéru v průmyslovém centru Osiedle v Kędzierzynie v Polsku.
| Pobyt na Slovensku. „Koncem listopadu 1986 první setkání s indickým jogínem Paramhans svámí Mahešváranandou na 14-denním kurzu na Slovensku u lázní Kováčová. Stala jsem se jeho žačkou.“

1987 | V dubnu se v Piešťanech zúčastní semináře Jóga a rehabilitace – léčení pod vedením Paramhans svámí Mahešváranandy.
| V srpnu aktivní účast a výstava litografií k básním R. Thákura Gítáňdžali na Dnech indické kulury v Piešťanech, kde maluje mandalu na čelní stěnu kongresové haly.

1988 | Výstava konkretistických obrazů a barevné grafiky k 50. narozeninám v Kulturním středisku Hroznová v Českých Budějovicích. „Dala jsem po zahájení pro přátele promítat krátký film o životě mistrů jógy v ašramech v Indii. Od té doby mne Valoch měl za buddhistku, to však byl omyl, nepočítám se k žádné náboženské skupině. Společenská atmosféra se uvolňovala, žádné následky ani sankce…“

1989 | Studentské nepokoje 17. listopadu 1989 a následné stávky a demonstrace proti komunistickému režimu znamenají jeho pád. Nová situace „v okruhu lidí kolem mne vyvolávala nadšení; inspirace, konstruktivní nápady současně vznikaly v mnoha nových společenstvích.“

1990 | Účast na setkání prezidenta Václava Havla s dalaj-lamou.
| „Největší dojem na mne udělala dalaj-lamova vize duchovních center přátelství, lásky a míru mezi národy.“ Při této příležitosti předává dalaj-lamovi dar – album grafik k dílu R. Thákura Gítáňdžali.

1991 | Účastní se konkurzu a od září roku 1991 působí jako pedagožka na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

1992 | Koncem června aktivní účast na semináři Waldorfské školy, který uspořádala Pedagogická fakulta v Olomouci, inspirace novými výukovými metodami tvorby, které předvedli odborníci z Holandska.
| 15. 9. stěhování z Českých Budějovic do Dobřichovic, kde D. P. žije a pracuje v současnosti.
| 22. 10. zahájení výstavy Dvě tváře utopie v Galerii bratří Čapků v Praze.
| Katalog s textem PhDr. Jana Kříže.
| „Uvědomila jsem si, v čem může být teorie umění hodně užitečná, když úplně nové formy činí divákům srozumitelnými a dává práci samotářského tvůrce určitou vážnost, zařazujíc ji do vědomí souvislosti, které on nemá. A také mne Dr. Kříž naučil dělat výstavy svým návodem: Jednoduše se začíná vždy od největších formátů, pověsí se, a pak už to jde samo!“

1993 | Cyklus Zahalené kresby: práce na velkých, průsvitných kresbách. 7. července otevření výstavy Naděje v jemnou věc v Galerii Aura v Olomouci.
| „Pokládám pro sebe za velké štěstí, že nepatřím do falangy velkých známých umělců. Podařilo se mi díky určitým životním okolnostem skrýt se před pozorností publika i teoretiků abych měla dost klidu a soustředění. To mi zaručilo naprostou vnitřní svobodu na mnoho let.“

1994 | Docentura v oboru kresba na Akademii výtvarných umění v Praze.
| Velká retrospektivní výstava Dvě tváře utopie 1964 – 1994, která představila práce od roku 1958 ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Přednáška Dr. J. Kříže.

1996 | Velkým zážitkem umělkyně je návštěva Indie a ašramu největšího indického žijícího duchovního učitele Satja Sai Baby.
| „To mělo velký transformační vliv na mé výtvarné postupy a záměry. Křivky se zaoblily a spojily svými konci, vznikly tvary, podobné oblým trojúhelníkům nebo šestiúhelníkům, spojené v sítě, a každý tvar obrazně představoval jedno lidské vědomí.“
| Vznikají první práce cyklu Sítě, které jsou „symbolem duchovní jednoty a společné cesty k míru a harmonii.“

1997 | Na soutěžní výstavě Grafika roku v Praze pořádané sdružením Inter-Kontakt-Grafik byla průsvitná litografie v plexiskle s názvem Kousek Buddhovy sítě poctěna cenou za experimentální grafiku.

1999 | Od 2. 12. desetidenní pobyt v Moskvě, setkání s ruskými výtvarníky (I. Kabakov, O. Kulik) a natáčení krátkého filmu Situace umělecké výuky v Moskvě dle scénáře D. P.

2000 | 14. 4. účast na výstavě Konkretistický arsenál – Klub konkretistů 2 v Galerii Zbrojnice UP Olomouc.
| „Arsén Pohribný měl podrobnou přednášku o smyslu umění a astrálních tělech člověka.“

2002 | Od září členkou Řádu rosenkruciánů A.M.O.R.C. (starý mystický řád růže a kříže) české jurisdikce.
| 7. – 9. 11. účast na Mezinárodním sympoziu INSEA v Olomouci (téma: Výtvarná výchova a formy její komunikace.)

2003 | Idea nových prostorových konstrukcí – polyedrů. „Pro mne některé polyedry znamenaly velké soustředění ducha, něco jako vrchol vnitřní geometrie, tak jak to napsal Steiner, že poznal štěstí prožívání tvarů jen v duchu. A tak zavěšení průhledných konstrukcí mnohostěnů mezi mé obrazy sítí a závěsné průhledné grafiky v plexisklech, znamenalo pro mne utopickou šťastnou geometrii.“
| V září ukončuje na PdF UP svou pedagogickou činnost.
| V říjnu 2003 vzniká koncept Chrám duše (společně s Dr. Hanou Blochovou).

2004 | 6. 1. 2004 vernisáž výstavy Dana Puchnarová. Sítě v Galerii Caesar v Olomouci.
| Další důležitá výstava se konala od 13. 10. do 3. 11. v Galerii U Prstenu v Praze, s autorkou ji připravil dr. Jan Kříž. „Byla to retrospektivní výstava, ale měla nové téma, pro mne velice zásadní a důležité: Energetizující a léčivá vibrace obrazu.“
| K výstavě Geometria Spiritualis v Plzni a k výstavě Barva – tvar v Praze vydává v nakladatelství Onyx knížku O čistých barvách a energiích obrazů.

2005 | Od září je D. P. činná ve dvou Talent-ateliérech, v galerii Podkroví v Praze a v olomoucké Fontáně.

2006 | Cesta do Španělska do Madridu, „jednak po stopách alchymistů, kteří vychovávali císaře Rudolfa II., jednak vyhledávat symboly gnostického učení a znaky templářů a rosenkruciánů.“
| 9. 11. se účastní Mezinárodního sympozia INSEA v pražském Veletržním paláci. Téma: Obrazivost ve výtvarné výchově.
| Inspirována starším obrazem Fuga J. S. Bacha vytváří velkou stejnojmennou litografii. Malířka obnovuje starší barevnou skladbu a vrací se k „hluboké a zářivé modři, k jasné i tmavé zeleni a výrazné signální červeni křivek. Myslím, že tento list, tak jak se na něj denně dívám v ateliéru – může divákovi dávat vnitřní posilu a energii.“

www.dana-puchnarova.cz/

Výstavy:
Dar radosti