Autoři
Margita Abrmanová
Andreas Albert
Eberhard Bachmann
Veronika Bártová
Uwe Battenberg
Anina Bielser
Tomáš Boněk
Petr Boněk
Jürg Buess
Madhusudan Das
Markéta Dolistová a Martin Vedral
Bernhard Eyb
Kateřina Gavlasová
Milica Gédéonová
Eva Heyd
Marie Luisa Hlobilová
akad. arch. Oldřich Hozman
Marie Hozmanová
Martina Chmelová
Bohumil Josef Jerie
Zuzana Jungmanová
Petra Kameníčková
Tereza Kašťáková
Klub křesťanských výtvarníků
Lenka Kocierzová
Markéta Kotková
Helena Krotká a Tereza Karolina Mílová
Sü Kuo-fu a žáci
Klára Moseman a Pavel Brodecký
Ondřej Němeček
Libor Nosek
Tets Ohnari
Brigitte Peschel
Robert Petr
Jan Pfeiffer
Jan Pfeiffer a Aleš Čermák
ak. mal. Michaela Poková
Josef Prinke
akad. mal. Dana Puchnarová
Kamila Rízová
Bc. Ada Rosin a její studenti
Iveta Sadecká
Lada Stará
Jaroslav Šetelík, Dimitrij Šetelík, Bohumila Horáková, Jaroslava Šetelíková, David Webr
Pavel Ševčík
Daniel Šperl
Kateřina Špilarová-Hlavatá a Kristina Hlavatá
akad. mal. Jitka Štenclová
Helena Tattermuschová a Marie Janoušová
Jakub Vejražka
ak. mal. Eva Vejražková
Daniela Votavová
Eva Wiese
Jiří Winter Neprakta
Jiří Winter-Neprakta a Alena Dostálová
Marie Zemenová
Daniela Votavová
Když jsem končila základní školu, s určitostí jsem věděla, že se chci věnovat nějakému uměleckému řemeslu. Byla jsem dost uzavřené dítě, nikdy jsem nechodila do žádného kroužku, ale vždy jsem ráda malovala. Učitelky, které mě učily, neměly výtvarnou specializaci. Při tak obrovském převisu zájemců na střední výtvarnou školu a ve spojení s mou nepřipraveností to mohlo dopadnout jen se silně prožitým nezdarem. Na malování jsem zanevřela.
Studium na Akademickém gymnasiu mně umožnilo na čas odložit otázku – čím budu.
Pak přišla možnost studovat na pedagogické fakultě. (Samozřejmě učitelství s tělocvikem – o výtvarné výchově jsem nechtěla ani slyšet.)
Opět nepřijetí… Ale po odvolání – „Nabízíme nově otevřený obor speciální pedagogika, ale JEN S VÝTVARNOU VÝCHOVOU!”
To mě můj anděl strážný přistrčil zpět k mému původnímu nasměrování a já jsem mu vděčná, protože už jsem toho nikdy nelitovala.
Konečně jsem se „našla”! Jsou dvě oblasti, které mě až dosud naplňují a snažím se je propojovat: speciální a léčebná pedagogika, práce s dětmi se zdravotními potřebami a za druhé umělecké tvoření a výtvarná terapie. Obojí vyžaduje neustálé hledání, objevování a studium.
Také rok 1991, kdy vznikla naše první waldorfská škola v České republice, byl pro mě osudový. (Po patnácti letech na zvláštní škole jsem se stala jednou z prvních učitelek tohoto směru u nás.)
Následovalo mnoho let nového učení, ale všechno začalo do sebe zapadat a mělo najednou smysl.
Ano, pořádala jsem výstavy, účastnila se soutěží – ale těch dětských. Při třech dětech a plném úvazku nebyl na víc čas.
Začalo mě také těšit pracovat s malířskými skupinami. Někdy studenti a učitelé waldorfské pedagogiky, několik let i víkendy se studenty hudební fakulty a léta jednou týdně s rodiči handicapovaných žáků. V rámci školy jsem se také mohla věnovat individuální výtvarné terapii na základě léčebné pedagogiky.
Velkým požehnáním bylo pro mě setkání s mojí učitelkou – švýcarskou malířkou Aninou Bielser. Od roku 2002 mě provázela všemi motivy Rudolfa Steinera a technikou vrstveného malování.
Další mojí oblíbenou technikou je malba na hedvábí. Rozdílné techniky, ale mají cosi společného. Používají se čisté, průzračné, barevné tóny a musíte si moc dobře rozmyslet, co uděláte, protože chybný krok se už nedá napravit.
Teprve v poslední době jsem se mohla více věnovat vlastnímu malování.
Nabízím cyklus pohledů za oponu přírody a oslavu elementárních bytostí, které ji oživují. Vždyť v dubnu se otevírá země a na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.