Narozen r. 1924 v Míšni. Zde vyrostl v domě svého praděda ve vinici s pohledem na Labe a Míšeň, což, dle jeho vyprávění, formovalo jeho umělecké vnímání. V Míšni se vyučil v Porcelánové manufaktuře.

Za druhé světové války byl těžce raněn v Itálii u Mte. Casina. Vojenský lékař ve Florencii mu zachránil rozdrcenou pravou ruku plastickou operací, protože jej znal jako zručného kreslíře, který portrétoval své kamarády.

Po válce studoval sochařství v Drážďanech a v Berlíně. Od r. 1961 vyučoval na Vysoké škole umělecké v Berlíně–Weissensee. Měl vlastní dokonale propracovanou metodu vidění tvaru a prostoru s návazností na Bauhaus a Goethův pohled na umění a člověka. Zastával názor, že dílo musí zobrazovat vnitřní realitu svého tvůrce a duchovní podstatu zobrazované osoby. U studentů byl velmi oblíben pro svůj individuální přístup ke každému z nich.

V Berlíně v parcích a před význačnými budovami stojí jeho sochy jak dekorativního rázu, tak i portréty osobností z uměleckého světa. Současně vytvořil mnoho menších plastik a velký soubor akvarelových a quašových portrétů nejrůznějších osob ze svého okolí, které jsou zastoupeny na této výstavě. V každém portrétu je dialog vnějšího a vnitřního výrazu portrétované osoby.

Zemřel v Drážďanech r. 2008.

ke stažení: bachmann_zivotopis_vystavy2.pdf

Výstavy:
Portrét – Bytí a jsoucno